Vzpomínkové místo a náves v Lipně nad Vltavou

2024 vyzvaná architektonická soutěž, 1 cena

GRIMM Architekti – Rudolf Grimm
a Martina Grimmová
krajinářské řešení: Lucie Radilová
spolupráce: Filip Vlach
vizualizace: Lukáš Fišer

Historické souvislosti – anotace
Historie obce byla od nepaměti spojena s Vyšebrodském klášterem a Vltavou. Klášteru se odváděla část tak důležité úrody, ale poskytoval i tolik nezbytné duchovní zázemí. Voda přinášela život, úrodu a potřebnou obživu v podobě plavení dříví, ale i smrt v době povodní při jarním tání.

Kontinuita trvající více jak 700 let byla přerušena a zcela změněna v polovině dvacátého století bolševickým převratem, odsunem původního německého obyvatelstva a výstavbou největšího vodního díla na území naší země.

700/70 let
Každodenní realita, kterou dnes v Lipně vidíme, je historie stará sedmdesát let. Duchovní rozměr, lidské osudy a kulturní tradice místa sahají ale k počátkům 13. století, tedy cca 770 let do minulosti. V našem návrhu reflektujeme tento celkový rozměr – celý časový úsek s jeho odkazem, který zůstává skryt. Skrytý nejen pod vrstvou dnešní překotné doby, ale i pod úsilím poslední generace, která stojí za nevídaným rozvojem obce v oblasti turismu.

Plavení dříví – motiv voru – a jeho volná interpretace do architektury kaple a prostoru lesního hřbitova. Propojení motivu vody a duchovního zázemí, tedy elementů, které byly, jsou a vždy budou historicky s Lipnem neodmyslitelně spjaty a které se staly součástí jeho genofondu.

Ať už si to uvědomujeme anebo ne.

Les, lesopark a lesní hřbitov

Vstupy do území
Areál lesního hřbitova a lesního parku je vzhledem ke svému umístění v obci přístupný z více stran. Východní vstup ze směru od hotelu BouCZECH umožňuje příjezd autem k malému parkovišti. Betonové zídky vymezují vstupní prostor do lesního hřbitova a parku. Vstup ze stávající cesty/chodníku, která prochází po spádnici podél severní strany řešeného území je řešen přibližně v polovině úseku v prostoru nové Lesní kaple. Vstupní zeď tvoří z lesní strany kolumbárium.

Vstup od kruhového objezdu z jihozápadu začíná lesní cestou vedenou po spádnici. Cesta sleduje dnešní vyšlapanou pěšinu procházející lesem. Vlastní vstup u silnice je ukotven nízkou betonovou zídkou.

Možné propojení v jihovýchodní části lesoparku ústí v prostoru tenisových kurtů pod apartmánovým domem.

Cesty
Cesty respektují terén, kličkují po vrstevnicích tak, aby zdolání kopce bylo co nejpřívětivější. Stávající severní cesta vně hřbitova po spádnici tvoří hlavní napojení na obec. Ve strmých místech je doplněna kamennými schody.

Bezbariérový přístup vede po hlavní cestě od parkovacích míst na východě. Cesta tvoří serpentýnu, která nás dovede lesem ke kapli.

Na vesnici nás napojuje pěšina po spádnici, která ústí u kruhového objezdu. Ve strmých místech je doplněna kamennými schody. Ostatní pěšiny se klikatí lesem a jsou víceméně po vrstevnicích.

Šíře cest je minimalizována, abychom neporušili genia loci:

• hlavní cesta po serpentýně bude minimálně 150 cm
• sekundární cestní síť se pohybuje v rozmezí 80–100 cm
• terciální síť pak 60–80 cm.

V místech s velkým sklonem jsou vloženy kamenné schody, místy zábradlí nebo ohrazení cesty pro její jasné směřování.

Hlavní cesta je navržena jako štěrková, s povrchem z mechanicky zpevněného kameniva. Ostatní cesty jsou charakteru lesních pěšin. Jejich povrch je přirozený, místy je možné přehození kamennou drtí 4/8. Tam, kde nebude možné aby cesta vznikla přirozeně výšlapem, bude lehce upraven zářez, aby bylo možné – zejména v místech po vrstevnici – návštěvníka pohodlně provést.

Kolumbárium
Vstup do prostředí lesního hřbitova je vymezen betonovými stěnami kolumbária. Ty oddělují v prostoru stávajícího chodníku po spádnici prostor lesního hřbitova od světského ruchu. V kolumbáriu je umožněno uložení 300 uren. V případě požadavku je ale možné kapacitu zvýšit až na 500 uren.

Kaple
Stavba jednoduché kaple pluje na voru ve vlnách lesa. Osazení na betonové desce je volnou interpretací motivu voru.

Z důvodu umístění kaple v lese jsme zvažovali dřevostavbu nebo stavbu z betonu. S ohledem na funkci stavby a na vlastnosti materiálu jsme zvolili beton. Beton je materiál, který přetrvává v čase po řadu generací. Jak v průběhu let stárne, postupně se stále více integruje do okolního přírodního prostředí a stává se jeho přirozenou součástí. Materiál, který ale nese otisky doby svého vzniku a předává je následujícím generacím.

Vnitřní prostor kaple je uzavřen pro běžný pohled a okolní ruch. Uzavřený prostor nemá kontakt s parterem v horizontu člověka. Ten je orientován výš. Jediné okno směřuje pohled do korun stromů. Stěny a strop kaple jsou ze syrového vrstveného betonu. Podlaha je kletovaná.

Pohřbívání
V lese jsou vymezeny plochy pro hrobová místa – pro uložení trvalých uren. Hrobové místo má rozměr 500×500 mm, odstup mezi místy je 300 mm. Tato místa jsou uložena u cestiček (směrem do svahu) a jejich poloha je vymezena kládami (viz níže). Předpokládáme, že zde bude možné, aby pozůstalí instalovali náhrobní kámen a udržovali plochu místa podle svých představ.

Dále je možné uložit kompostovatelné urny do vymezených prostorů pod významnými stromy. I tyto plochy jsou vymezeny kládami a patřičně označeny. V těchto plochách nebude umožněno instalovat náhrobní kameny. Místa uložení uren budou v terénu značena (plochým kamenem nebo kovovým terčem), aby docházelo k systematickému ukládání.

Rozptylová mýtina je volnější místo v lese, kde je možné rozptýlit nebo vsypat popel. Vstup bude umožněn jen v případě pietního obřadu.

Zábrany vymezující místa pohřbívání
Kmeny získané kácením porostu budou ponechány v lese, jako odkaz na pomíjivost… Lokace a směrování klád usměrňuje pohyb v pietní části lesa. Klády jsou kotveny ke kolmým kůlům.

Náhrobky a vymezení hrobových míst
Toto je část, kterou umíme návrhem málo ovlivnit, přesto si myslíme, že by hřbitov měl mít svůj „design manuál“. Náhrobky by měly být jednoduché kamenné stély nebo náhrobní desky, obruby z kamene, budou-li nutné. Vegetace by měla mít přirozený charakter bez větších zahradnických výstřelků.

Vory – odpočívadla
Ve hřbitovní části lesa jsou podél hlavní cesty umístěna místa pro rozjímání a odpočinek. Lapidární tvar, materiál a architektonické zpracování odpočívadel nekonkurují přírodnímu charakteru lesního hřbitova. Stávají se jeho přirozenou součástí.

Náves

Nová „náves“ – společenský prostor obyvatel
Místo je vlastně parkem. Obyvatelé si ho vybrali jako svůj prostor každodenního života. Oslava všedních dní. Místní se tu chtějí potkávat, odpočívat, pořádat společné akce, koncerty, letní promítání, festivaly, trhy a scházet se při rozsvěcování vánočního stromu.

Centrem parku je kruhová plocha obklopena stávající pobytovou zelení. Je zde malé zázemí s pohotovostním WC. Pro pořádání jednorázových větších akcí počítáme s přenosnými záchody. Prostor umožňuje postavení podia. Pěšiny v parku jsou šotolinové, centrální kruhová plocha je dlážděna velkoformátovou betonovou dlažbou. Vnitřní čtvercová plocha je maloformátová kamenná dlažba se zatravněnou spárou.

Vegetace
Návrh vychází ze stávajících hodnotných dřevin, které v plné míře respektuje, včetně jejich kořenového prostoru. Území je vyčištěno od keřů, které místo znepřehledňují a blokují jeho funkční využití. Centrální prostor je tedy obemknut stromy, které vytváří příjemný stinný límec. Na východě území jsou doplněny nové výsadby. Druhové složení se odvíjí od stanovištních podmínek a navazují na sortiment stávajících dřevin.

Les – lesopark krajinářské řešení

Příprava území, kontinuální obnova a cílový stav
Řešené území je lesním porostem, ve kterém dominují smrky a borovice. Porost je jednověký a lze konstatovat, že se nachází ve svém vrcholném věkovém stadiu. V plášti a podrostu jsou listnaté dřeviny. Pro kontinuitu porostu je potřeba ihned přistoupit k ostrůvkové obnově porostu, aby nedošlo k situaci, že se celé společenstvo zhroutí a místo lesního hřbitova a lesoparku bude kompletní mýtina.

Světlý rekreační les – cíl
V centrální části lesa, tam, kde očekáváme jeho největší využití zvl. k pohřbívání navrhujeme vyčištění keřového patra. Ty dřeviny a skupiny, které budou perspektivní a budou schopny v budoucnu nahradit dospělé stromy budou patřičně ošetřeny a dále pěstovány, aby se z nich vychoval základ budoucího stromového patra. Cílem tohoto prvotního pěstebního zákroku bude vytvoření světlého rekreačního lesa s minimem keřového podrostu. Podrosty budou podporovány jen ve výškové úrovni do cca 50 cm – borůvčí, kapradiny apod.

Porostní plášť – uzavření před světem
Jiná situace bude v porostním plášti lesa, kde naopak bude keřový podrost zachován, aby vytvořil bariéru před okolním světem, a to nejen vizuální, ale zejména hlukovou. I zde bude ovšem cílenými kroky keřové patro korigováno, zejména v okolí cest.

Probírky – kompozice
Po iniciačních probírkách keřového patra bude přistoupeno k probírkám dřevin. Ty budou káceny z důvodů kolize se stavebními zásahy, popř. z důvodů kompozičních (průhledy na vodní hladinu) nebo zdravotních.

Obnova lesa
V tomto bodě je třeba přistoupit je stanovení iniciačních míst obnovy. Cílem je první krok k rovnoměrné obnově porostu. Obnova bude probíhat v malých oplocenkách, popř. budou místa jinak zabezpečena proti okusu zvěří. Obnova by měla směřovat k druhově vyváženému společenstvu, které bude v čase vyváženější a stabilnější než současný porost. Doporučeny jsou tyto druhy: buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea agg.), dub letní (Q. robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (T. platyphyllos) a jilm horský (Ulmus glabra), jedle bělokorá (Abies alba). V lemech by bylo vhodné doplňovat tyto druhy: líska obecká (Corylus avellana), zimolez černý (Lonicera nigra), zimolez obecný (L. xylosteum), bez hroznatý (Sambucus racemosa) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).

Podrostové patro
Do doby, než dojde k přeměně společenstva, předpokládáme v podrostu borůvčí, mechy, kapradiny a další druhy vázané na kyselé půdy. V souběhu s postupnou proměnou stromového patra dojde i proměně podrostů a začnou se zde vyskytovat mezofilní druhy listnatých lesů. Půjde zejména o traviny – lipnice hajní (Poa nemoralis), bika bělavá pravá (Luzula luzuloides), sveřep Benedektův (Bromus benekenii), ostřice chlupatá (Carex pilosa), kostřava lesní (Festuca altissima) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora). V rámci podrostu budou i kvetoucí byliny např. samorostlík klasnatý (Actaea spicata), česnek medvědí (Allium ursinum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), svízel vonný (Galium odoratum) a další.